Sociální sítě

Hokej

Vývoj je takový, jaký má být, říká Broš. Češi na Finy umí a potvrdí to, odhaduje


Nehledě na rozporuplné výkony ve skupině cítí bývalý útočník Michal Broš u českých hokejistů dobrou příležitost na postup do semifinále mistrovství světa v Rize. V komentáři pro Aktuálně.cz se světový šampion z roku 2000 vrací k duelu s Dánskem, chválí posun Slováků a vysvětluje, proč jsou Finové velmi přijatelným soupeřem do klíčového utkání turnaje.

Skupinu na mistrovství světa máme za sebou a zlomový byl zápas se Švédy. Nevypadalo to dobře, ale ve třetí třetině se to otočilo. V tu chvíli jsem si říkal, že mnoho českých úspěchů vznikalo podobně. Po určitých bolestech a těžkých chvílích na začátku turnaje.

Kolikrát se proklouzlo do čtvrtfinále na poslední chvíli a byla z toho medaile. Takže pořád tvrdím, že to má takový vývoj, jaký to má mít.

Zápas proti Dánsku s tím, co říkám, souvisí. Nejsou to proti nim lehká utkání, poslední čtyři na MS skončila remízou a dvakrát jsme pak na nájezdy prohráli. Čekal jsem, že to bude nerozhodně i letos.

Asi jsem si neuvědomoval, že za stavu 0:1 jsme virtuálně balili kufry. Bral jsem to, že je to tak rozehrané. Na rozdíl od některých kritiků bych před frajery rád smekl klobouk, že to dotáhli ke dvěma bodům. Není sranda hrát většinu zápasu proti velkým hráčům staženým okolo brány.

Ano, byla chyba dostat se do takového stavu, ale oceňuju, že se potom projevila síla týmu. Znovu, stejně jako v třetí třetině se Švédy. Vidím tam potenciál, že když je mužstvo zahnané do rohu, něco vytáhne.

Když jde všechno hladce, pořádně nepoznáte, co v týmu je. Nenacvičí si situace, ke kterým může dojít v play off. Lepší prohrát ve skupině než ve čtvrtfinále. Mančaft je dobrý, ale přestože turnaj není obsazen nejlepšími hráči, ukázalo se, že není lehké potvrdit prognózy před MS.

Jsou tam nováčci, mladí kluci. Unést tohle v hlavě, to je běh na dlouhou trať. Je to o zkušenostech a dalších odehraných turnajích.

Co se týče jednotlivců, čtvrtá lajna bojovníků drží náš prapor nahoře od začátku, chyběl příspěvek pětek, od nichž se to čekalo. Nepočítám zápas se Slováky, ale cítím, že už tým má hlavu a patu. Všichni už ví, od čeho v mužstvu jsou, co se od nich žádá.

Utkání se Slovenskem nás maximálně neprověřilo. Oba soupeři už měli postup jistý, ale já mám pořád dojem, že to Slovákům proti nám nejde. Výsledky o tom hovoří. Čeští hráči ty slovenské dobře znají a nemají z nich takový respekt. Nastupují proti nim v extralize, nebojí se jich tolik jako kluků odjinud. To je můj osobní pohled.

Jinak musím říct, že Slováci hrají dobře. Moc se mi líbí, že dávají šanci mladým hráčům. Některé kluky znám z doby, kdy jsem dělal sportovního manažera ve Spartě a na slovenskou ligu jsem se jezdil dívat. Viděl jsem v nich potenciál, ale ještě na tom nebyli tak, aby ve Spartě dostali pozici v prvních dvou lajnách.

Michal Broš

Hokejový trenér, bývalý útočník, 45 let.

Olomoucký rodák, který má na kontě čtyři extraligové tituly (se Vsetínem z let 1998 a 1999, se Spartou z let 2000 a 2002) a dvakrát (2007, 2008) vyhrál finskou ligu s Kärpätem Oulu. V roce 2000 v Petrohradu se stal světovým šampionem. Česko reprezentoval ještě o dva roky později na MS ve Švédsku.

V letech 2017 až 2019 pracoval jako sportovní manažer Sparty, v uplynulé sezoně působil na pozici trenéra rozvoje a dovedností v Mladé Boleslavi. Patří do skupiny „skills coachů“ Českého hokeje a od příštího ročníku povede juniory Jihlavy, kde bude zároveň šéfovat celé mládežnické akademii. 

Nicméně rok od roku se zlepšují. Slovákům dorůstá generace, s kterou by na MS mohli častěji postupovat do čtvrtfinále a vůbec by se neměli bát o záchranu. Trenér Craig Ramsay je oblíbený, pomáhá mladým koučům. Poctivě obchází zápasy na Slovensku, není to jen dosazená figurka.

Správný základ tam je, Slováci se po dlouhé době probojovali ze skupiny a změří síly s Američany. Jsem zvědavý, jak jejich čtvrtfinále dopadne.

Co se týče našeho čtvrtfinále, jsou pro nás Finové podle mě přijatelný soupeř. Sice dosahují v posledních letech lepších výsledků než my, vozí medaile, ale zároveň je to tým, na který umíme zahrát.

Oni se sice napříč kategoriemi každý turnaj motají kolem medailových umístění, mají podobný počet medailí jako další členové pětky největších velmocí, ale mám pocit, že v Česku pořád vládne přesvědčení, že nejsme horší než oni. Myslím, že právě na Finy si z té pětky nejvíce věříme.

Je to pro nás dobrý soupeř. Vzpomínám si na čtvrtfinále MS juniorů před třemi lety, kdy jsme přes ně poprvé od roku 2005 prolezli do semifinále. Na střídačce byl právě Filip Pešán. Celý zápas nás mleli, nepůjčili nám puk, ale na nájezdy jsme postoupili my.

Jsou pro nás hratelní a myslím si, že se to potvrdí.

Neřekl bych, že musíme hrát stejně jako v třetí části se Švédy. To jsme byli zahnaní do kouta a výkon v takovém emocionálním vypětí se nedá udržet celých šedesát minut. Ale samozřejmě je potřeba začít dobře a dostat se co nejblíže maximálnímu potenciálu týmu.

Nemám obavu, že by kluci tíhu zápasu neunesli v hlavě. Od nešťastné prohry s Ruskem na úvod ušli nějakou cestu. Už byli v daleko horší situaci, mohli jet domů bez čtvrtfinále jako spráskaní psi.

Finy jsem ve skupině viděl v několika zápasech. Hltám je každý turnaj, hráče mám docela nasledované, ale pokud mám vypálit jedno jméno, řeknu Anton Lundell. V devatenácti letech je to hokejista s obrovskou budoucností. Je jedním z těch hlavních, na které si musíme dát pozor.



Zdroj příspěvku

Další příspěvky z rubriky Hokej