Sociální sítě

Fotbal

Ve třiceti v nejlepší formě. Bayern táhne vtipálek, jenž na hřišti nemá obdoby


Je jedinečný. Druhého takového hráče nenajdete. Není typický útočník, není typický ofenzivní záložník a už vůbec to není typické křídlo. Je to prostě Thomas Müller. Experti už se dávno vzdali snahy zařadit bavorského rodáka do běžných fotbalových škatulek. Tak si musel vymyslet vlastní.

Raumdeuter. Křečovitě přeloženo jako „vykladač prostoru“ – zkrátka někdo, kdo je vždy tam, kde je zapotřebí. „Všechno je to o načasování. Na jedné straně hráč, který přihrává, na druhé ten, co si nabíhá do správné zóny,“ líčí Müller.

Má famózní schopnost číst hru, vyskytovat se na hřišti na správných místech a vyhýbat se přílišné pozornosti beků. V tom je jeho největší přednost. Přitom na první pohled moc ani jako fotbalista nevypadá. I v tom je výjimečný.

Když si ho srovnáte s parťákem Robertem Lewandowským, hned vidíte profesionálního sportovce. Tělo samý sval a šlacha, výtečně fyzicky vybavený, ani gram tuku. Müller připomíná spíše kluka z druháku na gymnáziu. Hubený, ruce jako hůlčičky, při běhu občas vypadá až úsměvně.

Ani s míčem u nohy nepůsobí extra virtuózně. Není to kdovíjaký technik ani mistr driblinku, to ale Bayernu vůbec nemusí vadit. Prostě je vždy tam, kde je to třeba. A nyní hraje v úžasné formě. Přitom ještě nedávno byl na odchodu.

Pod trenérem Kovačem mu to nepasovalo, do jeho rigidního 4-3-3 se nehodil. S příchodem Hansiho Flicka ovšem bavorský srdcař zase září. V systému 4-2-3-1 se pohybuje pod Lewandowským coby takový „second striker“, nemá ovšem problém se při bránění zatáhnout do středu pole nebo se naopak zničehonic zjevit na křídle. Je prostě všude.

A v aktuální sezoně to platí dvakrát tolik. Má na kontě už čtrnáct branek a šestadvacet asistencí, i při řízené demolici Barcelony ve čtvrtfinálovém zápase byl jednou z hlavních figur Bayernu a po zásluze si odnesl cenu pro nejlepšího hráče.

„Způsob, jakým jsme dnes dominovali, byl brutální,“ chechtal se hráč s pětadvacítkou na zádech po senzačním výprasku. Mnichovský celek klape na hřišti i v kabině a Müller, známý vtipálek a hecíř, je toho integrální součástí.

Jako rodilý Bavor se mohl pominout štěstím, když v roce 2001 coby desetiletý chlapec viděl svůj milovaný klub vyhrát Ligu mistrů. O dvanáct let později už u toho byl jako hráč. Teď má možnost přidat triumf číslo dvě. Bayern Mnichov, nejen fotbalový symbol Bavorska, může zakončit výjimečnou sezonu tou nejcennější trofejí na světě. V čele s hráčem, který by snad místní rázovitý kraj nemohl vystihovat víc.

„Typický Bavor si nosí své lederhorsen a je mu jedno, jestli pro zbytek světa vypadá směšně. Cítí se v tom dobře, je spokojený sám se sebou,“ líčí oblíbený útočník. „Ví, odkud pochází, ví, kam patří. A je připraven ukázat to světu.“



Zdroj příspěvku

Další příspěvky z rubriky Fotbal