Sociální sítě

Ostatní sporty

Souboj kola s běžkami, deset let v Rakousku. Roky dřiny se oplácí, říká český mistr Evropy


Před třemi týdny vyhrál časovku juniorů na mistrovství Evropy ve Francii, přitom ještě nedávno Mathias Vacek bojoval o cenné kovy také na běžkách. Nyní už má 18letý český cyklistický talent jasno, veškeré úsilí věnuje kolu. V rozhovoru pro Aktuálně.cz hovoří o dětství v Rakousku či cestách na Tour de France s karavanem.

Jsou to tři týdny, co jste ve Francii vybojoval titul juniorského mistra Evropy v časovce. Stále tím úspěchem žijete?

Pořád to ve mně doznívá, mám obrovskou radost. Připravoval jsem se na mistrovství Evropy od začátku sezony, protože kvůli koronaviru bylo jasné, že mezinárodních závodů bude jen málo. Vyplatilo se to, jsem strašně rád, že to vyšlo. Myslím, že mi titul pomůže i do budoucna. Ještě pořád o tom musím přemýšlet, jsou to velké emoce.

Jak se vám líbí dres evropského šampiona, který budete vozit?

V týmu už mi vyrobili kombinézu, helmu, všechno. Je to moc pěkné a doufám, že si dresu ještě užiju. Snad potvrdím, že ho mám zaslouženě.

Předvedl jste ve vítězné časovce váš perfektní výkon?

Rozhodně. Už při prohlídce trati jsem věděl, že mi to může sednout. Byla to trať ve stylu nahoru dolů, hodně těžká. Chtěl jsem zajet co nejlepší výsledek, přemýšlel jsem o medaili, ale nečekal jsem, že by mohlo přijít zlato. Nakonec to vyšlo o čtyři sekundy před druhým Němcem.

Takže vám vyhovují převážně kopcovité profily tratí?

Ano, mám rád časovky, které jsou nahoru a dolů. Na ME jsem zajel hodně rychle první polovinu trati a pak už jsem to nějak držel.

Ke kurióznímu momentu došlo na stupních vítězů, kde vám nejdříve nepustili českou hymnu. Dočkal jste se jí aspoň posléze?

Pustili mi špatnou hymnu a pak už to ani neopravili. Nechali dohrát tu původní hymnu, našli jsme, že to byla snad albánská. Ale stejně jsem byl v takové euforii, že jsem si toho ani pořádně nevšiml. Až mechanik mi pak řekl, že hráli jinou hymnu.

Takže vám to ani moc nezkazilo hezkou chvilku?

Pro mě byla v tu chvíli hlavní medaile a dres mistra Evropy. Hymna už je takový dodatek. Zkrátka jsem byl rád, že stojím na nejvyšším stupni. Věci okolo jsem tolik neřešil.

V souladu s opatřeními proti koronaviru vám ani medaili s dresem nikdo nepředal, musel jste si to vzít sám. Zvláštní ceremoniál, že?

Je to něco jiného než obvykle, bylo to hodně zvláštní. Dostali jsme pokyny, ať si medaile vezmeme sami a do dresu jsem se také oblékal sám.

V medaili jste věřil i v následném hromadném závodě, kde nakonec vybojoval stříbro parťák Pavel Bittner. Jaký byl ten závod?

Bylo to od začátku hodně rychlé, nebyly tam velké kopce, v kterých by mohly vzniknout větší rozestupy. Dojíždělo se pohromadě a domluvili jsme se s Pavlem, že mu to rozjedu, že mu pochytám nástupy. Zlato jsme prohráli v cílové rovince jen o chlup.

Převládla později spokojenost s další medailí výpravy?

Jasně, zamrzí vás, když ve spurtu prohrajete o milimetry, ale taková je cyklistika. Nakonec jsme byli rádi za stříbro, Vojta Řepa navíc získal bronz v hromadném závodě do 23 let, takže jsme jako reprezentace odjížděli s kompletní sbírkou naprosto spokojeni.

Je to velké zviditelnění pro českou cyklistiku?

Doufám, že ano, že to v něčem pomůže. Po dlouhé době jsme byli někde takhle úspěšní. I na základě toho by si nás mohly všimnout silné týmy.

Čeká vás letos ještě mistrovství světa?

Bohužel ne, to bude letos jen pro elitu a pro ženy. Je to škoda, na MS bychom chtěli potvrdit formu, ale stávající situace to nedovoluje. Momentálně jsem v Itálii a odjedu tady pár regionálních závodů, nic většího už mě letos nečeká.

Už máte jasno, za koho budete příští rok závodit?

Vypadá to, že zůstanu v Itálii. Buď Colpack, nebo NTT. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet, ale pokud to dál půjde takhle dobře, jsem na dobré cestě dostat se výše. Pavel Bittner podepsal se Sunwebem, chtěli bychom se postupně posunout mezi nejlepší.

Ještě nedávno jste kombinoval cyklistiku s běžeckým lyžováním. Teď už je jasno, že se budete věnovat jen kolu?

Po sezoně si dám možná na pár týdnů běžky, ale dělat to dohromady se závoděním, to už ne. Už by na to nebyl čas. V cyklistice mě čeká další kapitola kariéry, bude toho více než doteď.

Jak těžké bylo rozhodování mezi oběma sporty? Protože i na běžkách jste patřil do reprezentace a vyjel jste například čtvrté místo na Evropském olympijském festivalu mládeže.

Rozhodl jsem se vloni, kdy mě chtěli do nároďáku běžkařů. Dlouho jsem se rozhodoval, nebylo to lehké, ale nakonec převážilo kolo.

Narodil jste se v Česku v roce 2002, ale podstatnou část dětství jste prožil v Rakousku. Můžete to přiblížit?

Do Rakouska jsme se stěhovali, když mi bylo pět let. Odešli jsme tam hlavně kvůli zimním sportům, vedle běžek jsem jezdil i na sjezdovkách a začal jsem v Rakousku chodit do školy. Byl jsem v běžkařském týmu a jezdil jsem i na kole. Bydleli jsme tam deset let, po návratu do Česka už jsme s bráchou upřednostňovali cyklistiku. Díky létům v Rakousku umím výborně německy, což by mi v mém sportu mohlo hodně pomoct.

Do Rakouska jste šli tedy kvůli vašemu sportování? Vás a staršího bratra Karla, jenž rovněž patří mezi velké talenty české cyklistiky?

Přesně tak. Rodiče pro nás obětovali opravdu hodně a teď se ty roky těžké práce konečně oplácí. Jsme za to moc rádi.

Už od útlého dětství jste měli s bratrem k cyklistice blízko i díky tomu, že jste s rodiči jako fanoušci objížděli závody Grand Tours. Jak na to vzpomínáte?

Měli jsme karavan a jezdili jsme hlavně na Tour. Pořád jsme byli někde, s taťkou jsme tam na kole jezdili po všech těch slavných kopcích. Byli jsme obrovští fanoušci, bavilo nás to. Tehdy byli v popředí jezdci jako Alberto Contador nebo Andy Schleck. Byly to krásné časy.

Časy, které ve vás probudily cyklistickou vášeň?

Jasně, snil jsem o tom, že bych jednou takový závod mohl jet. A vypadá to, že teď s bráchou nejsme na špatné cestě. Věřím, že to jednou vyjde.

Sledujete letošní Tour de France?

Když mám čas, tak to samozřejmě sleduju. Baví mě koukat na to, jak se závodí, sám mohu některé věci využít. Snažím se to sledovat celkově a učit se třeba, jak se jezdí na větru a podobné taktické věci.

Vzhlížíte tímto způsobem i k bratrovi?

Je to tak, vždycky jsem šel v jeho šlépějích, trochu mi ušlapával cestičku. I do týmu v Itálii jsem se dostal díky němu. Jsem mu za to vděčný a doufám, že nám to bude vycházet dál. Snad jednou budeme vidět v televizi spolu.

Jste podobné typy cyklistů?

Jsme docela odlišní. Já jsem spíš časovkář nebo klasikář a brácha je dobrý do kopců. To může být také výhoda, že si nekonkurujeme navzájem a dokážeme si vypomoct.



Zdroj příspěvku

Chci to okomentovat

NAPSAT KOMENTÁŘ

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Další příspěvky z rubriky Ostatní sporty