Sociální sítě

Motorismus

Smutná zpráva z motoristického světa. Zemřel Karel Loprais, bylo mu 72 let


Ve věku 72 let zemřel šestinásobný vítěz kategorie kamionů na Rallye Dakar a jeden z nejúspěšnějších závodníků historie slavné soutěže Karel Loprais. Deníku to sdělil jeho syn Leo.

„Opustil nás muž, který obecně šetřil slovy a ještě méně mluvil sám o sobě. Přesto si svými činy, úspěchy, chováním, jednáním, vystupováním, přístupem k životu, ale i typickým plaše vypadajícím úsměvem získal úctu, respekt a srdce několika generací svých kolegů, soupeřů, fanoušků motoristického sportu i široké veřejnosti,“ uvedli zástupci rodiny na facebooku.

Karel Loprais se na dakarské rallye představil poprvé v roce 1986 a o dva roky později si připsal premiérové vítězství. Všechny triumfy, poslední v roce 2001, vybojoval za volantem kamionu Tatra, s jinou značkou v legendárním závodě nestartoval. Naposledy se na Dakaru představil v roce 2006, kdy rallye nedokončil.

„Jméno Karla Lopraise bude vždy spjato s našimi vozidly a legendárním závodem Rallye Dakar. Čest vaší památce, pane Lopraisi,“ uvedla na facebooku automobilka Tatra.

Loprais má na kontě celkem jedenáct medailových umístění z devatenácti startů na Dakaru, v rodinné tradici nyní pokračuje synovec Aleš, jenž byl členem jeho posádky při posledním startu v roce 2006. Lepší bilancí na Rallye Dakar se mohou pochlubit pouze čtrnáctinásobný vítěz Stéphane Peterhansel z Francie a Rus Vladimir Čagin, který kategorii kamionů ovládl sedmkrát.

„Odchod Karla Lopraise je bolestivou ranou pro celou rodinu i široký okruh přátel. Dnes nás opustil naprosto originální člověk, jehož místo v našem světě nelze nikým a ničím zaplnit. V našich srdcích a paměti však zůstává bezpočet krásných vzpomínek, za které nikdy nepřestaneme být vděční. Děkujeme, Karle,“ uvedla rodina.

V roce 2000 Autoklub České republiky vyhlásil Karla Lopraise spolu s motocyklovou legendou Františkem Šťastným závodníkem století, několikrát také získal Zlatý volant a v roce 2007 obdržel stejné ocenění za celoživotní přínos motoristickému sportu. Před čtyřmi lety převzal od prezidenta republiky Miloše Zemana české státní vyznamenání, medaili za Zásluhy.

Poslední rozloučení s Karlem Lopraisem se uskuteční 22. ledna ve Frenštátě pod Radhoštěm.

Odešel „Monsieur Dakar“

Na start legendární soutěže z francouzské metropole ke břehům senegalského Růžového jezera se Loprais poprvé postavil v roce 1986, tehdy se mu ale do cíle dojet nepodařilo.

Pětice českých vozů se pohybovala v první desítce a Loprais se v závěru vyšplhal až na medailové pozice. Jenže v předposlední etapě zapadla řada soupeřů v solisku a zatarasila trať. Jejich vyprošťování trvalo až do rána, Loprais a ostatní nestihli start do poslední etapy a byli diskvalifikováni.

Doplatili tak nejen na nedostatek zkušeností, ale také na velkou ochotu, se kterou pomáhali soupeřům z bažin. „Šlo o minuty, a kdyby svítalo, tak bychom časovou kontrolu stihli,“ vzpomínal na neslavnou premiéru Karel Loprais, který si ale chuť spravil hned následující rok, kdy dojel druhý. V ročníku 1988 jeho nová čtyřkolová Tatra 815 se startovním číslem 607 ukázala všem soupeřům záda a Loprais se mohl radovat z prvního vítězství.

Z vyučeného zámečníka, který před začátkem závodní dráhy pracoval v kopřivnické automobilce jako zkušební řidič, se rázem stala hvězda. „Absolvovali jsme stovky besed a výstav. Lidi se zajímali, protože jinak neměli šanci se o Dakaru cokoliv dozvědět,“ vyprávěl Loprais před několika lety.

Začátkem 90. let kralovaly pořadí kamionů italské hasičské speciály Perlini, Loprais s kopřivnickým kamionem přesto skončil dvakrát čtvrtý a v roce 1993 dosáhl dokonce na třetí příčku.

V následujícím ročníku Karel Loprais mezi nákladními vozy podruhé triumfoval, když za sebou nechal nejen soupeře s kamiony Hino či Perlini, ale i většinu osobních vozů. Jeho tatrovka se startovním číslem 401 byla celkově šestá, což je výkon, který už po Lopraisovi žádný „kamionista“ na Dakaru nezopakoval. V následujícím roce Lopraisova tatra vítězství obhájila, v roce 1996 byla stříbrná. Vítězství s pořadovými čísly čtyři, pět a šest přišla v letech 1998, 1999 a 2001.

Dakar jel Loprais celkem devatenáctkrát a v 11 případech stál na stupních vítězů. Jednou chyběl v cíli kvůli nehodě, dvakrát ho zastavila závada a naposledy, v roce 2006, nedokončil kvůli bolestem žeber a zad, což byly následky havárie z ročníku 2003.

I dnes zůstává Loprais třetím nejúspěšnějším účastníkem Dakaru – vícekrát vyhráli jen Francouz Stéphane Peterhansel (šestkrát mezi motocykly, osmkrát mezi automobily) a Rus Vladimir Čagin (sedmkrát mezi kamiony).

K závodění se přitom Loprais dostal víceméně náhodou, před Dakarem měl zkušenosti maximálně z orientačních soutěží. Během práce v Tatře, kde začínal v 18 letech jako montér a postupně se vypracoval na zkušebního řidiče, ale získal pověst schopného šoféra.

A znal dokonce poušť. „V Libyi a Angole jsme testovali nákladní tatrovky, nové modely 815. Jezdili jsme po okrajích pouště, dělali srovnávací testy. Ale do vysokých písečných dun nás zahnali až při závodě,“ vzpomínal.

V roce 1985 se dostal mezi řidiče, kteří testovali automobil pro dakarskou rallye a o rok později už seděl za volantem jedné ze dvou závodních šestikolových tatrovek. A na další dvě dekády se účast na Dakaru stala Lopraisovým osudem.

Za své výkony si otec dvou synů a milovník veteránů vysloužil řadu ocenění, v roce 2000 byl spolu s Františkem Šťastným vyhlášen vítězem hlasování o českého automobilového a motocyklového závodníka století. V roce 2017 mu prezident udělil medaili Za zásluhy.



Zdroj příspěvku

Další příspěvky z rubriky Motorismus