Sociální sítě

Hokej

Místo životní sezony ležel v černém pokoji. V Rusku se léčit nechcete, vypráví Abdul


Před šesti lety musel na operaci s pravým okem, na které od té doby vidí jen z dvaceti procent. Přesto se Jindřich Abdul vloni coby nejproduktivnější hráč slovenské soutěže dostal do KHL. Aniž by někdy hrál extraligu. Jenže sezona v Čerepovci se kvůli brzkému zranění hlavy a krku brzy stočila k vleklému trápení. „Nemohl jsem vstát z postele,“ líčí pětadvacetiletý útočník.

Před týdnem vám v Čerepovci skončila sezona. Už jste doma?

Ano, jsem doma. Cestování bylo poměrně v pohodě, když to porovnám s tím, jak jsme na začátku sezony cestovali do Ruska. To trvalo 35 hodin, kilometr jsme museli jít přes hranice pěšky se všemi věcmi.

To musel být hezký začátek vašeho prvního angažmá v KHL.

(úsměv) Říkal jsem si, že už mě nic nepřekvapí. Nakonec jsem byl trochu na omylu, ale takovou cestu jsem opravdu ještě nezažil. V té době do Ruska nic nelítalo, neudělovala se víza. Jako hokejisté jsme měli speciální výjimku, na hranicích jsme se v noci potkali s dalšími kluky, kteří měli nařízeno přejet do Ruska přesně v daný čas. Jinak by je nepustili. Šofér nás vysadil před hranicemi, my jsme museli s věcmi přejít na druhou stranu.

Odkud?

Nejdříve jsme letěli z Vídně do Tallinnu, pak dalším letadlem do Rigy a odtamtud autem k ruským hranicím. V Rusku pak ještě deset hodin do Čerepovce, opravdu zajímavý začátek.

Jaká pak byla v globále sezona? Zažil jste na jednu stranu životní přestup ze Slovenska do KHL, na druhou stranu jste nakonec odehrál pouze dvanáct zápasů.

Bohužel ji nemůžu hodnotit dobře. Měl jsem strašnou smůlu, že když už jsem se v Čerepovci adaptoval a všechno začínalo vypadat suprově, přišlo zranění. Myslel jsem si, že budu pár dní mimo, ale pak to zabralo více než čtyři měsíce. To zrovna v Rusku nechcete. Je to hrozně dlouhá doba, moc jsem toho ve výsledku neodehrál.

Sám jste to komentoval jako nejtěžší čtyři měsíce v kariéře. Vleklo se to, bylo to velké utrpení?

Bylo to velmi náročné. Hlavně po psychické stránce, protože opravdu jsem nejdříve věřil, že budu daleko rychleji v pohodě. Dlouho mi nikdo nedokázal pomoct, dodnes nevím, jestli byl hlavní problém krk nebo hlava. Nejspíš to byl otřes mozku, ale stává se, že se pak něco pohne i v krční páteři. S krkem jsem měl velké problémy, dost to bolelo.

Takto v září Justin Azevedo trefil Jindřicha Abdula:

Měsíc po zranění jste v říjnu říkal, že celé dny jen ležíte v zatemněné místnosti, nesnesete ani televizi. Byly to nejhorší stavy?

Ani ne, to jsem pořád nevěděl, jak dlouho to bude trvat. Pořád jsem si to natahoval o týden, bylo to pořád dokola. Nejtěžší to bylo po dvou, třech měsících. Ani po tak dlouhé době jsem nebyl schopný hrát.

Měl jste nutkání sbalit se a odjet domů?

Nějakou dobu jsem se tam léčil, ale přišel jsem na to, že to nemá smysl. Ležel jsem v bytě, nikdo mi nebyl schopný poradit ani pomoct. I za cenu toho, že mi vzali nějaké peníze, jsem se odletěl léčit do Česka.

Až pak bolesti hlavy a krku ustaly?

Začalo se to zlepšovat, byl jsem v Česku asi dva měsíce. V Rusku to brali špatně, nechtěli o tom moc slyšet. Nakonec mi to uškodilo z hlediska hraní v Čerepovci. Doma se mi ale ulevilo psychicky, byl jsem s blízkými. V lednu jsem se vrátil do Ruska a nějakým způsobem to tam už přežil.

V únoru 2015 jste kvůli zranění musel na operaci oka, od té doby vidíte na pravé jen z dvaceti procent. Dají se ty stavy nějak porovnat? Tehdy jste týden po operaci jen ležel se zavřenýma očima.

Ty začátky se porovnat dají. Tehdy jsem opravdu ležel se zavřenýma očima, byla to velká bolest. Nicméně po pár dnech mi doktoři řekli, na čem jsem, a hlavně se mi to rapidně zlepšovalo. Věděl jsem, že na to oko neuvidím tak dobře jako předtím, jenomže aspoň jsem mohl doma nějak fungovat, něco dělat. Kdežto s hlavou jsem měl vůbec problém vstát z postele a dojít si na záchod. Bylo to o dost těžší.

Jste naštvaný na Justina Azeveda, kanadského útočníka Kazaně, který vás v září na modré čáře trefil a rozjel vaše trápení?

Nejsem naštvaný. Takový je hokej, patří to k tomu. Podle informací, které mám, pak ale Azeveda trošku dostihla karma. Vzápětí se mu stalo něco podobného, Kazaň s ním rozvázala smlouvu a on se kvůli psychickým problémům odletěl léčit do Kanady.

Před zraněním jste odehrál v KHL šest zápasů, znovu jste naskočil po čtyřech měsících na konci ledna v Petrohradu. Jak to šlo?

Po takové době nebylo jednoduché se do toho dostat. Paradoxně mi po utkání v Petrohradu všichni říkali, že jestli mi vůbec něco bylo. Odehrál jsem výborný zápas, bohužel jsem nedal asi čtyři gólovky. Trenér mi po zápase řekl, že je to v podstatě moje vina, že jsme v Petrohradu prohráli. Viděl jsem, že se ke mně chová úplně jinak než před zraněním, konec sezony byl těžký fyzicky i psychicky.

Přitom to byl trenér Andrej Razin, který vás poznal během působení v Popradu a do KHL si vás de facto vytáhl.

V podstatě to tak je. Neznali jsme se nijak extra, na pár týdnů jsem se potkali na Slovensku. Jenže takové je zkrátka Rusko, člověk nepochopí myšlení některých lidí, ale nic s tím neudělá. Snažil jsem se dělat všechno pro to, abych se co nejrychleji vyléčil a byl zase připravený.

Takže byl opravdu hlavní problém váš odjezd na léčení do Česka?

Cítil jsem to tak od první chvilky, co jsem se do Čerepovce vrátil. Neradi to slyšeli, na očích jsem trenérovi viděl, jaký má názor. Nelíbilo se mu, že jsem byl tak dlouho mimo hru, a ještě jsem odjel do Česka.

Týmově nebyl konec sezony špatný, v osmifinále play off jste trápili favorizované Dynamo Moskva. Jak jste to vnímal? Byť vy jste v sérii dlouhé pět utkání odehrál jen poslední dva zápasy.

Dynamo bylo hodně hratelné. Až na výbornou první lajnu to u nich není žádná sláva. Myslím, že ve čtvrtfinále skončí. Potrápili jsme je, vzali jsme jim extrémní množství sil. Série skončila 1:4, ale mohla být klidně i 4:1 pro nás. Zlom přišel v třetím zápase, kdy jsme celou dobu vedli. Oni srovnali pár sekund před koncem, v prodloužení vyhráli a odskočili do vedení 2:1.

Říkáte, že Dynamo nejspíš skončí. Ale nebudete právě přát postup kamarádovi Dmitriji Jaškinovi?

To je jasné, samozřejmě. Dimovi to budu přát, ale když se na to dívám, jak to je, myslím si, že přes Petrohrad nepřejdou. I když Petrohrad už není, co býval, letos má hodně mladý tým, možná převáží zkušenosti Dynama. Neříkám, že Petrohrad postoupí stoprocentně, ale má podle mě větší šanci.

S Jaškinem se znáte z klukovských let ve Vsetíně. Jste dodnes velcí kamarádi?

Jsme v kontaktu, ale už je to samozřejmě dlouho, každý máme jiné kamarády. Dlouho jsme se neviděli, protože Dima byl v Americe. Byli jsme rádi, že jsme si teď proti sobě mohli zahrát. Před zápasem jsme si dali večeři a pokecali jsme. Má neskutečnou sezonu, přeju mu, aby došli co nejdál. Určitě by se pak mohl vrátit do zámoří, v KHL ukázal, že s těmi správnými spoluhráči umí dávat spoustu gólů. Na druhou stranu hokej je také byznys a podmínky, jaké má Dima v Rusku, by mu podle mě zdaleka nikdo v NHL nedal. Nicméně hokejově by na to určitě ještě měl.

Dokázal jste si v těch dvanácti zápasech, že na KHL máte?

To je to, co mě na tom mrzí nejvíce. I trenér mi na závěrečném mítinku řekl, že nebýt zranění, hrál bych první dvě lajny a udělal hodně bodů. Zranil jsem se a pak už jsem větší příležitost, až na poslední dva zápasy v play off, nedostal. Jinak jsem ale poznal, že v Rusku můžu hrát.

Jenže pokračování v Čerepovci teď asi ve hře není, ne?

Bavíme se, budu vědět v nejbližších dnech. Ale i kvůli tomu, jak náročná sezona to pro mě byla, nechci dlouho čekat a spekulovat. Vidím to tak, že raději bych zůstal v Česku a získal znovu pořádnou chuť do hokeje. Třeba se později do Ruska vrátím.

Máte vedle první cesty do Čerepovce i další ruské příhody?

Je toho dost, spíš je to ale nepublikovatelné. (smích) Za ten rok mě tam udivilo hodně věcí. Je to jistý kulturní šok, ale bavíme se o Čerepovci, to je jedna z horších destinací v KHL. Kdybych byl v Moskvě, Petrohradu nebo Kazani, vnímal bych to jinak. Navíc je to vždycky spojené s tím, jak se vám daří. Když jsem se zranil, bylo období, kdy jsem viděl všechno černě. Vadilo mi město, klub, stadion. Pokud bych hrál v prvních dvou lajnách, dařilo by se mi a odehrál bych celou sezonu, mluvil bych jinak.

Než jste se zranil, komunikoval s vámi národní tým s výhledem na Karjala Cup ve Finsku. Myslíte, že by teď po sezoně mohla přijít pozvánka do reprezentačních kempů před mistrovstvím světa?

Víte co, vůbec nad tím nepřemýšlím. Na 99,9 procenta si myslím, že pozvánka nepřijde. Sezonu jsem pro sebe podvědomě ukončil, nijak se nepřipravuju. Teď oddechuju, chci sehnat angažmá, dát si hlavu zase stoprocentně dohromady a připravit se na příští ročník, v němž chci ukázat, že hokej hrát umím.





Zdroj příspěvku

Další příspěvky z rubriky Hokej