Sociální sítě

Hokej

Byl u zkratu Sala, pískal světové hvězdy. Syna ale Blümel na ledě potkat nechtěl


Petr Blümel byl špičkový čárový rozhodčí, který rozhodoval čtyři finále mistrovství světa a třikrát se podíval na olympiádu. Dodnes pracuje v hokejové extralize u videa. Jeho syn Matěj se ve dvaceti letech prosazuje v útoku Pardubic a ukazuje se v národním týmu. „Snad si ode mě pamatuje, že s rozhodčími se nedebatuje,“ říká dvojnásobný nejlepší sudí extraligy.

Jste pro hokejové fanoušky známější vy, nebo váš syn Matěj?

To nevím. (smích) Ale doufám, že to bude on. Já jako rozhodčí jsem se vždy snažil být spíš v ústraní, aby se o mně moc nevědělo. Teď věřím, že hlavně do budoucna bude známější Matěj.

Mám pocit, že ještě dnes by si mnoho hokejových nadšenců spojilo příjmení Blümel spíše s rozhodčím. Ale nejspíš se to bude překlápět.

Možná máte pravdu. Nevím, nikoho jsem se neptal. Snad se to doopravdy otočí a lidé budou znát Matěje, ale to se teprve uvidí.

Co říkáte na to, jak se mu v posledních měsících daří?

Samozřejmě jsem za to rád. Daří se mu, dělá to, co ho baví, nicméně pořád to beru tak, že je to pár měsíců, kdy je na vlně a kdy se o něm více ví a mluví. Nic nemá jasné, musí dál makat.

V čem udělal za poslední dobu největší skok, že ve dvaceti letech tak dobře zvládá přechod do dospělého hokeje?

Minulá sezona byla složitější. Poprvé naskočil do dospělého hokeje, který je více o fyzičce a soubojích. Navíc Pardubice hrály o záchranu, bylo to náročné psychicky. V aktuální sezoně se Pardubicím daří, Matěj měl dobrou přípravu. Jednou z jeho předností je bruslení, využívá své rychlosti a začalo mu to tam padat. Také je to otázka štěstí.

Za národní tým odehrál na Channel One Cupu a Švédských hrách tři zápasy a vstřelil dvě branky, prezentoval se povedenými výkony. Mohl by podle vás zabojovat o nominaci na mistrovství světa?

Upřímně si nemyslím, že má šanci dostat se letos na MS. Už kdyby se po sezoně v klubu objevil v reprezentaci na kempech před šampionátem, bylo by to samo o sobě hezké. Reálnou možnost odjet na MS ale nevidím. Nemám právo to hodnotit, nejsem trenér, ale myslím, že za tu první část přípravy v reprezentaci bude případně velmi šťastný a rád ji absolvuje.

Základ je, že se prosazuje v Pardubicích, které přitom mají v aktuální sezoně dost nabité mužstvo. A Matěj je tam druhý nejproduktivnější.

To ano, padá mu to tam, hraje v prvních třech lajnách, občas se objeví na přesilovce. Má dost prostoru na ledě. Je to fajn, ale může se to změnit.

Petr a Matěj Blümelovi

Petr: bývalý čárový rozhodčí, dnes video rozhodčí a delegát. Z ledu má na kontě 930 utkání v extralize (většinu po boku Stanislava Barvíře). V letech 2002 a 2010 byl vyhlášen nejlepším rozhodčím extraligy.

Pískal na sedmi MS, čtyřikrát finále (2003, 2004, 2009, 2012), a třech olympiádách (2002, 2006, 2010), ve Vancouveru utkání o bronz.

Matěj: nadějný dvacetiletý křídelník. Má za sebou MS osmnáctek 2018 a domácí MS dvacítek 2020. Je hráčem číslo 100 draftu NHL z roku 2019, kdy po něm ve čtvrtém kole sáhl Edmonton.

V Pardubicích odehrál 72 extraligových zápasů s bilancí 18+13. V aktuální sezoně prožil debut v dospělé reprezentaci na Channel One Cupu. V součtu s turnajem ve Švédsku nastoupil za národní tým ke třem duelům, vstřelil dvě branky.

Říkal jste, že když byl Matěj menší, patřil jste vždy k těm hlasitějším rodičům na hokeji. Kolik času jste vedle pískání v extralize a civilní práce měl, abyste dohlížel na jeho hokejový růst?

Pokud to šlo nějak skloubit, snažil jsem se o to. Pracuju s počítači, vyvíjím software, takže to jsem mohl dělat po nocích. Když byl malý, mohl jsem ho vozit na tréninky, dívat se na zápasy. Měl jsem na to ideální práci, a když jsem zrovna neměl svůj zápas na pískání, jezdil jsem s Matějem.

Takže jste spánek obětoval hokeji – ať už vašemu pískání či synovi?

To je přehnané. (úsměv) Člověk se rád zajde podívat na zápas dítěte, u toho si trochu psychicky odpočine, potká se s ostatními rodiči. Pro mě to bylo v tomto směru příjemné zpestření.

Několikrát se stalo, že jste synův zápas v mládeži pískal. Měl jste k jeho výkonu připomínky rovnou na ledě?

Stalo se to v juniorském nebo dorosteneckém věku a upřímně řečeno to nebylo úplně dobré pro něho ani pro mě. Jako rozhodčí se přece jen na hru musíte dívat jinak, abyste dělal, co máte. Když tam máte syna, je to o to složitější. Na buly jsem se jednou neudržel a řekl jsem mu, jestli by konečně nechtěl začít bruslit. Neodpustil jsem si připomínku. (smích) Jemu to bylo nepříjemné, ani mně to na klidu, který potřebuju k pískání, nepřidalo. Ale narazili jsme na sebe jen třikrát nebo čtyřikrát v dorostu či juniorech. Nebylo to nic velkého.

S kariérou rozhodčího na ledě jste skončil na podzim roku 2018. U hokeje jste ale zůstal…

Jezdím v extralize jako video rozhodčí a od první ligy níže jako delegát. Už těch zápasů nemám tolik, nejsou to takové dálky, ale chtěl jsem zůstat v prostředí, ve kterém jsem se pohyboval dlouhou dobu. Nicméně nejezdím na Pardubice, právě z toho důvodu, že tam hraje Matěj.

Musel jste se dlouho přeučovat na práci u videa?

Ani ne. Technická práce se systémem mi nedělá problém. K tomu mám blízko, celý život dělám v počítačích. A rozhodovací proces je tam víceméně stejný jako na ledě, jsou tam společné věci, které se probírají na seminářích. Posuzujete situace, jako byste byl na ledě, přičemž k tomu máte techniku, můžete si vše zpomalit, vrátit.

Jak kvalitní jsou teď extraligoví rozhodčí?

Myslím, že jsme vždycky měli dobré rozhodčí. Stanou se chyby, to je přirozené, ale snaha je taková, aby jich bylo co nejméně. Srovnání vůči ostatním soutěžím máme na mezinárodních akcích a tam mají čeští rozhodčí pokaždé své místo. Ať už je to Tonda Jeřábek nebo dříve naše generace, která jezdila na MS nebo olympiády. Obecně je podle mě kvalita dobrá, na druhou stranu vždycky je co zlepšovat.

Byl jste na sedmi MS a třech olympiádách. Bral jste to jako vrchol kariéry, tak jak to mají i hokejisté?

Jasně, jinak to ani nejde. Extraliga je dlouhodobá soutěž, je fajn, když si zapískáte finále nebo rozhodující zápasy play off. MS je potom vrchol a olympiáda je ještě větší bonbónek, obzvlášť s hráči a sudími z NHL.

Na kterou z těch deseti velkých akcí nejraději vzpomínáte?

Určitě na olympiádu ve Vancouveru 2010, ta byla nejlepší. V Kanadě je přístup lidí k hokeji úplně jiný, byli tam hráči z NHL, rozhodčí z NHL, i mně se tam dařilo, zapískal jsem si semifinále i utkání o třetí místo. To bylo maximum, čeho jsem mohl dosáhnout.

V Salt Lake City jste byl u kuriózního gólu z dálky, který pustil Švéd Tommy Salo na konci čtvrtfinále proti Bělorusku a odsoudil tak své mužstvo k šokující porážce.

Byl to nešťastný okamžik pro Tommyho Sala. Ano, člověk se ochomýtne u různých takových situací. Ve finále MS 2003 ve Finsku jsem pískal finále Kanady proti Švédsku, hlavního rozhodčího dělal Vláďa Šindler a u videa byl Pavel Halas. V prodloužení se pět minut posuzovalo, jestli Kanaďané dali gól, nebo ne. Video nebylo v té době tak běžné, byla to složitá situace. Ale gól platil.

Na velkých turnajích jste vlastně nemohl přát českému týmu, abyste si zapískal co nejvýše, že?

Je pravda, že nemůžete pískat zápas týmu ze své země. Ale my jsme to nikdy takhle nebrali, že bychom Čechům nepřáli. Neznamená, že když Češi nepostoupí do semifinále, tak vy si tam zapískáte. V první řadě záleží na vašich výkonech a pak už je jedno, jestli dostanete finále nebo zápas o třetí místo. Když český tým udělal dobrý výsledek, měli jsme z toho radost, přece jen jde o reprezentaci země.

Užil jste si na olympiádách jejich celkovou atmosféru? Měl jste možnost vyrazit někam mimo hokejový stadion?

Shodou okolností jsem byl u zlaté olympijské medaile Aleše Valenty v Salt Lake City. Měli jsme zrovna volno, rozhodčí z NHL to domluvili a vzali nás na akrobatické lyžování. Ale jinak máte málo času, navíc nemáte akreditaci, abyste se všude dostali. Dopoledne se dělá rozbor zápasů z předchozího dne, jsou různé mítinky, takže i když zrovna nepískáte, je těžké se někam dostat.

Vštípil jste synovi, že s rozhodčími se nedebatuje?

Snažil jsem se o to. (úsměv) Je mi jasné, že při zápase jsou hráči v emocích, ale je nutné se držet na uzdě a korigovat to. Někdy v dorostu nebo juniorce se stalo, že měl Matěj připomínky k rozhodčím. Když jsme pak jeli domů, vysvětlil jsem mu to během chvilky. Věřím, že si to dobře pamatuje. Je lepší jít cestou, kdy jako hráč rozhodčího pozdravíte, prohodíte nějaké slovo a pak se věnujete hlavně své hře.



Zdroj příspěvku

Chci to okomentovat

NAPSAT KOMENTÁŘ

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Další příspěvky z rubriky Hokej